Z historie
Stará malostranská pověst praví, že tomuto domu, od pradávna zvanému U černého orla, ztepilý dravec z erbovního znamení jen štěstí a blaho přináší. Podle věhlasného Tomkova místopisu tu již v polovině 14. století stával palác mohučského arcibiskupa Ludwiga. Při jedné z jeho cest k pražskému královskému dvoru našli rekové z jeho družiny v hlubokých bavorských lesích orla zaklíněného pařátem v rozsedlině skalní stěny. Pomohli mu na svobodu a jak stojí v prastaré kronice, při všech dalších cestách hraničními hvozdy se jim nad hlavami, jakoby z vděčnosti, vždy objevovala tmavá silueta tohoto dravce.
Tato legenda, přecházející z generace na generaci, se pak promítla do zdejšího erbovního znamení, černého orla s majestátně rezepjatými křídly. Jeho obraz se v předlouhém toku let proměnil ve dvouhlavého říšského orla s korunkou, lvem na hrudi a mečem a žezlem v pařátech.
Do košaté historie tohoto domu tragicky zasáhl požár v roce 1503, kdy dům do základů vyhořel. Brzy na to ale byl nemalými náklady vystaven znovu. Na dobové rytině z roku 1611 je již vyobrazen jako dvouposchoďový se štítem. Tak také přečkal všechna nebezpečenstva následující Třicetileté války.
Podle poznámky v malostranské ubytovací knize byl v roce 1723 dům přestavěn, zvýšen o další patro a přiblížil se tak už dnešní podobě. Podle dobového zápisu byl tehdy v jeho přízemí výčep, dva kvelby, dvorek a dřevník, pod nimi sklep s klenutými stropy. V novější podobě v něm došlo pouze drobnějším úpravám ve 2. a 3. patře, které proběhly v roce 1883.
V průběhu staletí psali historii tohoto malostranského domu spolu s muži váženými třeba i malostranští řemeslníci. Takže vedle arcibiskupa, či podkomořího v jeho zdech žili i provazník, pasíř, kožešník, stříbrník a zámečník.
V současnosti se dům jakoby mávnutím kouzelného proutku proměnil v Residenci U černého orla, nabízející ubytovací a stravovací služby na špičkové úrovni.